„K vodě mě to táhlo od mládí. Jako dítko školou povinné mě hodně ovlivnila a nasměrovala setkání mladých biologů na staré Rýchorské boudě v Krkonoších v 70. letech, které vedly osobnosti jako Eliška Nováková, František Procházka a bratři Jiránkové. Nesmazatelně se mi do paměti vryly výpravy do krkonošských rašelinišť a údolíček mnoha tamních potoků. Asi mne i do značné míry k vodě připoutaly. Později, při mém působení v Národním parku Šumava, jsem se pak bažinám a mokřadům začala věnovat naplno. Šumava jsou hory vod a mokřadů. Miluji tuto krajinu, obdivuji její klidnou majestátnost a zádumčivost. Mimochodem, fascinují mě říční nivy, jejich neuvěřitelná pestrost a dynamika. Část života jsem proto věnovala i výzkumu nivy Vltavy nad Lipnem, která je unikátním příkladem severské nivy ve Střední Evropě.
Vše začalo mapováním šumavských rašelinišť před třiceti lety. Při něm jsme postupně odhalili rozsah poškození, které způsobilo odvodňování krajiny. Tehdy jsme začali tento problém řešit a zahájili Program revitalizace šumavských mokřadů a potoků. V loňském roce jsme spolu s kolegy ukončili jeho třetí etapu, kterou představoval projekt Život pro mokřady. Jen v rámci tohoto projektu jsme obnovili 2182 hektarů mokřadů, 35 kilometrů potoků, 28 pramenišť a zrušili více než 212 kilometrů odvodňovacích kanálů. V posledních letech se také snažíme upozornit na špatný stav pramenišť, která jsou pro vodní režim v krajině velmi důležitá, jsou však zcela přehlížena. Většina z nich je odvodněna.
Vždy mě ohromí, jak příroda dokáže dát věci do pořádku, dáme-li jí šanci. Pochopitelně potok se z trubky nebo z příliš hlubokého rovného kanálu sám jen tak na povrch půdy nevrátí. Pokud mu ale pomůžeme se tam dostat, za dva roky již často vypadá jako přírodní tok. Velmi rychle se do něj vrací ryby i další život. Pstruzi jsou schopni najít revitalizovaný potok hned druhý den poté, co se do něj převede voda. Podobně reagují i obnovené mokřady. Brzy se šíří vlhkomilné druhy rostlin i živočichové. Na dvou našich revitalizovaných lokalitách dokonce zahnízdili jeřábi.
Obnova mokřadů není jen technická práce. Je to především o pochopení fungování celé krajiny, jak proudí voda, jak se váže v půdě, jak jsou spolu propojená prameniště, potok a rašeliniště. Nejde obnovit jen jeden vyseparovaný kousek biotopu. Voda spojuje nejrůznější biotopy, a právě proto se soustředíme na revitalizaci celých mikropovodí.
Poškozené a degradující mokřady a vodní toky nejsou jen problémem Šumavy. Mnohem závažnější situace je ve volné krajině mimo chráněná území. Přitom mokřady a vodní toky jsou důležité pro fungující vodní režim a stabilitu krajiny. Dokáží také tlumit nepříznivé dopady extrémních výkyvů počasí spojené s klimatickou změnou, jako jsou suchá a horká období nebo bleskové povodně. Bude důležité, alespoň část těchto přírodních vodních struktur do krajiny vrátit a my doufáme, že revitalizační počiny na Šumavě mohou být v tomto ohledu inspirací.“
Iva Bufková, NP Šumava, oddělení vod a mokřadů, laureátka Ceny Josefa Vavrouška za výjimečný počin
Autor príspevku a foto Ministerstvo životního prostředí on Facebook
