„Když se řekne kůrovec, většina lidí si představí suchý les a zkázu. Ale v Národním parku Šumava jsme se naučili dívat jinak. Vysychající stromy neznamenají konec. Jsou začátkem něčeho nového, místa, kde se příroda uzdravuje sama. A právě tady hrají klíčovou roli bezzásahové zóny.
Já sám jsem měl možnost vidět rozdílné přístupy k přírodě. Během studia a pracovních stáží v sousedním Bavorsku mě okouzlilo, jak hluboký respekt mají k divoké krajině naši sousedé. Hodně mě to ovlivnilo a přál jsem si, aby i Šumava jednou byla vnímána jako skutečná divočina.
Na naší straně hranice dlouho trvalo, než jsme si všichni uvědomili, že zasahovat všude není ta správná cesta. V 90. letech byla Šumava plná malých ostrůvků první zóny, které ale bezzásahovost nenaplňovaly. Kůrovec a holiny se šířili dál.
Dnes máme nový systém, čtyři zóny, jasnou strategii a cíl. Do roku 2060 bude 75 % parku bez zásahů. To neznamená zákaz vstupu. Chceme, aby lidé mohli touto krajinou procházet, zažili ji syrovou a nespoutanou. V lese, který se obnovuje sám, není všechno čisté a uhlazené. Je tam vyvrácené a tlející dřevo, houby, lišejníky, život ve všech fázích. A právě to je důkaz zdravého ekosystému.
S kolegy ze Správy Národního parku Šumava a Bavorského lesa pracujeme na tom, aby lidé bezzásahovým územím rozuměli. Aby poznali, proč mrtvé dřevo neodklízíme, proč nenasazujeme těžkou techniku, a proč dáváme přírodě čas. Bezzásahovost není pasivita. Je to aktivní rozhodnutí pro budoucnost. Naším cílem není zahrádka pro tetřeva, jak někdy slyšíme. Naším cílem je divočina, která funguje sama. A když lidé přijdou, chtějí se v ní ztratit, ne prodírat přes ploty a zákazy.“
Martin Starý, náměstek ředitele, Odbor ochrany přírody, NP Šumava
Autor príspevku a foto Ministerstvo životního prostředí on Facebook
